Pral bych si v zivote jednu vec: byt zcela lhostejny k penezum.

Zjistil jsem, ze mit prachy vede sice k urcitemu pocitu zajisteni, presto zaroven k pocitu, ze to porad jeste neni dostatek (a vzrusta stres z toho, co kdyz o ne prijdu).

Milion, deset milionu nebo sto milionu, mozna i miliarda - uz v tom pak zrejme neni rozdil. Clovek pak uz jen uvazuje, co by si mohl koupit, ale vzdycky vymysli neco, co presahuje i tento rozpocet. Nakonec dojde k tizive otazce: A proc?

Veci ztraceji hodnotu. Naopak roste hodnota toho, co si clovek vyrobi vlastnima rukama. Tahle subjektivni hodnota roste prave s energii vynalozenou k prekonani prekazek.

Samozrejme pak clovek muze penize jeste investovat do veci a projektu, ktere uzna za vhodne a dal tak efektivneji tvorit - to je asi jediny rozumny ucel penez.

Presto me ztrata penez stale nenechava chladnym a stejne tak zisk vytvari pozitivni emoci. Daleko svobodnejsi by byl stav "zcela odpojen", kdy by me nechavala v klidu ztrata i zisk.

Zjistil jsem u nekterych znamych, kteri penize maji, ze jsou casto prave odpojeni. Temer o nich nemluvi, jako by to ani nebylo dustojne. Zrejme se dostavuji bud tehdy, kdyz je clovek prestane chtit nebo je bere pouze jako nastroj k tvorbe.

Zato ti co po penezich prahnou, vnitrne pocituji nedostatek, a tak neustale vymysleji nejake byznysy, kde co prodat se ziskem, prsi se co kde sehnali ve sleve, kolik vydelali.. pritom vsechno tohle pachteni je tolik otravne a uz to slovo "vydelat" je hnusne samo :)

P.S. cikani to asi davno pochopili.. urcite si muzou koupit auto, ale proc, kdyz maji kone..